Úvodní stránka

Možná je to ostuda, že je Ostaš tak blízko a my s bráchou se tam podívali poprvé pěšky až dnes, ale o to větší byla radost, když jsme poznali, že je to tam mnohem hezčí, než v nedalekém Adršpachu. Skvělá skalní bludiště a úzké uličky na Kočičím hradu, které jsou ještě uzší, než v Bludných skalách. :o) Moc se nám tam líbilo a rádi se tam zase někdy vydáme.

Abychom po včerejším nádherném výletu do Polska moc nezlenivěli a využili hezkého podzimního počasí, rozhodli jsme se ukázat Vlaďce ještě kousek z Broumovských stěn. Volba padla na Korunu a Kamennou bránu. Z obou míst je krásný výhled do kraje a spojuje je nenáročný terén. Nakonec z toho byl odpolední výlet a místo obědu na Hvězdě jsme tam měli výbornou vyčeři. :o)

Absolutní tma v Machovské lhotě a miliony hvězd jasně svítících nad našima hlavama. Tak začínalo naše putování do Polska, do Bludných skal, abychom se podívali na východ slunce z jiného místa, než ze Sněžky. Kdo šetřil svoji čelovku a spoléhal se jenom na světlo, které vydával Mirkův dar-nedar, ten často klopýtal. :o) Protože bylo hezky, prošli jsme i Hejšovinu.

Na rozcestí Česká budka se rozmýšlím, jestli má smysl zajít k prameni Labe, ale nakonec pokračuji dál. Mám pocit, že jsem nějak mokrý. Z hlavy padají kapky vody a levé sklo brýlí je díky polské mlze stále mokré. Vím, že jdu po cestě, značky a tyčové značení ještě vnímám. Pak zvednu hlavu a právě včas, protože jinak bych narazil do Boudy u Sněžných jam – Wawelu.

Kromě kopců nás prý čekají i hezká místa a nějaký ten brod. Mirek jede napřed, protože by rád pořídil nějaké video jak projíždíme brodem kousek odtud. Ještě se nám dostává rady, abychom si dali pozor na jednu prudkou zatáčku ve sjezdu a dole před potokem si podřadili, protože výjezd z něj bude neskutečně prudký. Můj způsob projetí brodu nebyl vůbec ke koukání natož akční...